Chtěli byste takový trik? Samozřejmě, že ano. Může to znít jako slib, o němž je předem jasné, že se nedá splnit. Ale není tomu tak. Pravděpodobně jste už poznali spoustu zaručených způsobů, tipů a triků na to „co“ a „jak“ dělat, abyste dosáhli úspěchu.

• Jak zhubnout?
• Jak sexuálně uspokojit partnera?
• Jak mít více energie?
• Jak vypadat lépe?
• Jak všechno stíhat?
• Jak být produktivnější?
• Jak být zdravější?

„Co“ a „jak“ jsou dobré a důležité otázky. Ale je tu ještě jedna zásadní otázka, kterou si musíte položit pokud chcete docílit rychlého, výrazného a trvalého zlepšení kvality života:

Ta klíčová otázka zní: „KDY“

„Kdy“ je tím základním trikem. Je to základ úspěchu, klíč, který odemkne vaše rychlejší, chytřejší, lepší a silnější já. Znalost momentu „kdy“ vám umožní využít maximálního potenciálu „co“ a „jak“.

I kdybyste vůbec nezměnili nic z toho co a jak děláte, a udělali jen drobnou úpravu v čase KDY to děláte, stali byste se zdravějšími, šťastnějšími a produktivnějšími. A můžete začít.. právě teď. „Kdy“ je skutečně tak prosté a má takovou sílu.

Pomocí celkem malých změn ve vašem režimu – jako například změnou času, kdy si dáte první kávu, kdy budete odpovídat na emaily, kdy si zdřímnete – sladíte režim svého dne se svými biologickými rytmy a všechno se vám pak bude zdát jednodušší a bude přirozeně plynout.

Co myslím tím termínem „biologické rytmy“?

Navzdory tomu, co jste možná slyšeli, existuje správný čas prakticky na cokoli. Správné načasování není něco, co si vybíráte, odhadujete nebo co si lze nastavit. Je to něco uvnitř, co existuje, co je vaší DNA.

Od okamžiku, kdy se vzbudíte, do momentu, kdy jdete spát, a veškerý čas mezitím. Vnitřní hodiny zabudované ve vašem mozku stále běží a udržují si správný čas od doby, kdy vám byly tři měsíce.

Tato přesně navržená časomíra se nazývá denní stimulátor nebo také biologické hodiny. Přesněji se jedná o skupinu nervů nazývaných suprachiasmatická jádra (SCN) v hypotalamu, těsně nad podvěskem mozkovým.

Ráno dopadne na sítnici vašeho oka denní světlo. To je převedeno do očního nervu a aktivuje SCN, aby tělo zahájilo svůj denní (cirkadiánní – lat. circa znamená okolo, během, dies znamená den) rytmus.

SCN představuje hlavní hodiny, které ovládají tucet dalších hodin po celém těle. Během dne vaše teplota, krevní tlak, vědomí, hormonální hladina, pozornost, energie, trávení, hlad, metabolismus, tvořivost, schopnost paměti a spánku spolu s dalšími funkcemi kolísají podle toho, jaké pokyny jim dávají vaše vnitřní hodiny.

Všechno, co můžete nebo chcete dělat, je ovládáno biologickými rytmy, ať už to zaznamenáte nebo ne.

Padesát tisíc let si naši předkové plánovali svůj den podle vnitřních biologických hodin. Jedli, lovili, setkávali se, bavili, vstávali, odpočívali, rozmnožovali a uzdravovali se na základě dokonalého tikotu svých vnitřních hodin nebo biologického času.

Neříkám, že život v pravěku nebo středověku byl skvělý, ale dařilo se nám vstávat se Sluncem, strávit většinu dne venku, spát v naprosté tmě, což nám bylo ku prospěchu a žili jsme kvalitnější život.

Pak jsme ale vytvořili moderní společnost, dosáhli neuvěřitelných pokroků, což ale obrátilo naše biologické hodiny proti nám samým.

Pak ale přišel nejničivější dopad v historii biologického času..

Největší zlom v oblasti lidského zdraví a biologického času přišel 31. prosince 1879. Ve své výzkumné laboratoři v Menlo Parku, V New Jersey totiž poprvé Thomas Edison představil světu dlouhodobě svítící žárovku. Během desetiletí se noc prakticky vzato stala pouze volbou.

Už nebylo potřeba vstávat s rozedněním a spát v absolutní tmě. Lidé mohli pracovat od rozbřesku do soumraku a jíst klidně za tmy. Začali trávit více času pod umělým osvětlením, než venku na slunečním světle. S tím ale naše biologie těla nepočítala.

Trvalo to pouhých 125 let, než se nám podařilo zrušit 50 tisíc let, kdy jsme se řídili svými vnitřními biologickými hodinami. Bohužel ale – naše fyziologie se nemění tak rychle jako technologie. Našim biologickým přirozeným hodinám jsme se začali vzdalovat čím dál více.

Když se naruší spojení s našimi biologickými hodinami, může dojít k poškození fyzické, mentální a emocionální stránky naší osobnosti. Tento jev se nazývá „časová odchylka“.

Posledních patnáct let ho vědci začali spojovat taky se všemi civilizačními chorobami (poruchy nálady, srdeční onemocnění, cukrovka, rakovina, obezita nebo deprese).

A to je to, co se dnes děje. Stres a deprese není psychologický faktor, ale fyziologický. V zemích třetího světa, kde je chudoba neznají deprese…

Snaží se tam uspokojít svoj základní lidské potřeby, to jen my jsme zpohodlněni a zdegenerovali a začali si vymýšlet pojmy jako jsou deprese. Naši předci neměli žádné deprese. Deprese je pouze moderní výtvor. 

K dalším projevům patří nespavost a nedostatek spánku, což vede k deprese a úzkostem, nehodám, nemluvě o tom, jaký dopad to má vyčerpanost organismu na vztahy, práci a zdraví.

Pokud nežijete v pralese mimo civilizaci, umělé světlo a neomezeno jídla 24/7/365, pravděpodobně se s následky časové odchylky v nějaké podobě setkáte: Ranní zmatenost, nadváha, pocity napětí, nebo neschopnost podat nějaký výkon kvůli únavy.

Je samozřejmě nereálné žít v pralese nebo se za soumraku odpojit od elektřiny, ale můžete udělat pár mini kroků, které úplně stačí k tomu, abyste se časové odchylky vyhli..

Pstruh si nezajde na půlnoční koncert, srnka nestráví celý víkend sledováním svého oblíbeného seriálu na Netflixu. Představte si domácí kočku, která by mohla odpočívat jen 6 hodin denně.. To by se nikdy nemohlo stát. Zvířata poslouchají své biologické hodiny.

Člověk se dostal na vrchol potravního řetězce, ale uměle si začal zkracovat život. Je to první živočišný druh, který si začal vědomě narušovat biologické hodiny a ubírat na spánku.

Dnes už existují stovky vědeckých studií potvrzujících důležitost biologických hodin, to se ale nehodí farmaceutickým firmám..

Možná, že o pojmu cirkadiánní rytmus, biologické hodiny a biorytmy slyšíte dnes poprvé. Je to dost možné, protože do mainstremu se zatím tolik informací nedostalo díky cenzuře velkých farmaceutických firem, kterým se prostě nehodí říkat lidem, že se mohou sami uzdravit kvalitním spánkem, časováním jídla a dalších denních aktivit..

1. Léčba nemoci, jako je rakovina, podle osobních biologických hodin muze zachranit váš život. V roce 2009 prováděli výzkumníci lékařské fakulty univerzity v Severní Karolíně pokusy na myších, aby zjistili, zda správně volený čas pro podávání léků měl dopad na to, jak rychle dokázala jejich DNA obnovit nemocné buňky.

Odebírali vzorky tkání myšího mozku v různých časech a zjistili, že díky lékům podávaným v noci měla DNA sedmkrát rychlejší schopnost obnovy, v závislosti s cirkadiánním nárůstem a poklesem hladin určitého enzymu.

Vědci došli k teoretickému závěru: Aby došlo k minimalizaci vedlejších účinků léků, ale přitom měly maximální účinek, měly by být podávány pacientům v době, kdy jsou jejich buňky schopny obnovit se samy.

2. Díky myšlení v souladu s biočasem budete chytřejší a tvořivější. V roce 2011 tým psychologů z Michigan State University a Albion College požádal v rámci výzkumu několik jedinců o řešení různých problémů – logických i takových, které vyžadovaly určité znalosti – v různou dobu během dne.

Zkoumaní jedinci řešili tvořivé úkoly lépe během času útlumu, kdy byli ospalí a unavení. Logické úlohy řešili nejlépe v době svého běžného aktivního času, plně probuzení a pozorní. Odborníci z toho vyvodili, že tvořivé i logické myšlení pracuje v závislosti na biočase. Pokud chcete vyřešit nějaký problém, měli byste to dělat v určitou dobu.

3. Příjem potravy v biočase vám může pomoci s nadváhou. V roce 2013 byl na Universidad de Murcia ve Španělsku prováděn výzkum 420 obézních mužů a žen. Vědci nasadili účastníkům výzkumu dietu o přísunu 1400 kalorií za den po dobu dvaceti dnů. Polovina zkoumaných osob byli tzv. „časní jedlíci“, tedy lidé, kteří měli největší jídlo za den před třetí hodinou odpoledne.

Druhá polovina byla skupina tzv. „pozdějších jedlíků, která své hlavní jídlo konzumovala až po třetí hodině odpolední. Obě tyto skupiny jedly stejné množství jídla, vykazovaly stejnou intenzitu pohybové aktivity, spaly stejné množství hodin a měly podobně nastavené chuťové hormony a podobné genetické funkce. Která skupina zhubla více? Časní jedlíci shodili v průměru 10 kg, pozdější jedlíci jen 7,5 kg, což je rozdíl 25 %. Pozdější jedlíci většinou vynechávali snídani.

4. Život podle biočasu vás může učinit šťastnějšími. V roce 2015 vědci z Fakultní nemocnice v dánské Kodani léčili pacienty s hlubokou depresí prostřednictvím denní  chronoterapie (pobyt na denním světle a stabilní čas probouzení) nebo cvičením a pohybem. U 62 % pacientů léčených chronoterapií nemoc za šest měsíců ustoupila. U osob léčených pohybem došlo k ústupu nemoci pouze u 38 % případů.

5. Při běhu v souladu s biočasem můžete být rychlejší. V roce 2015 se na Univerzitě v anglickém Birminghamu vědci zaměřili na výkon atletů. Rozhodli se najít spojitost mezi výkonem v době, kdy se atleti cítili bdělí a aktivní v ranních hodinách, a výkonem, kdy se cítili bdělí a aktivní ve večerních hodinách. Pochopitelně tu souvislost existuje.

Počet hodin mezi probuzením a časem závodu (tedy požadovaného výkonu) měl na výsledky ohromný vliv. Pokud atleti vstávali později a večer běželi závod, byli mnohem rychlejší, než kdyby ho běželi například ráno. Rozdíly mezi rychlostí byly výrazné, dosahovaly až 26 %.

Jaký jste chronotyp VY?

Každý člověk má v sobě jedny hlavní biologické hodiny, které mu ustavičně tikají v mozku, a pak množství menších biologických hodin po celém těle, ale…

Vnitřní biologické hodiny vaše přítele mohou jít jinou rychlostí než vaše, vašich rodičů nebo vašich dětí. To jistě víte, protože jste už zjistili, že někteří lidé se probouzejí brzy nebo mají hlad v jiný čas než vy.

Nebo jsou plní energie, když vy jste unaveni. Různí lidé spadají do různých kategorií, které nazýváme „chronotypy“, a ty jsou založey na obecných preferencích ranního či večeního času.

Obecně i historicky jsou známy 2 běžné chronotypy: Ranní ptáčata a noční sovy (popř. ještě kolibříci).

Psychologové a lékaři zybývající se spánkem dlouhá léta k rozřarování do jednotlivých chronotypů používali dotazník MEQ (Morningness vs. Eveningess – rannní, časný typ oproti večernímu, pozdnímu typu).

Po dobu patnáctileté praxe a studia pacientů od doktora Michaela J. Breus, Ph.D mu vždy tyto tři kategorie vadily, včetně způsobu, jak byly určovány. Kvůli pouhému vyšetření spánkové a bdělé aktivity, na kterém byl MEQ založen, se mu zdál dotazník velice jednostranný.

Podle něj nebyl schopen vzít v úvahu celou řadu dalších souvisejících faktorů. A navíc, ty uvedené kategorie vůbec neseděly na pacienty, s nimiž se ve své praxi setkal.

Především zažitá chronotypová vyšetření nezkoumala zastoupení dvou důležitých faktorů. Stejně jako dáváme přednost něčemu při probuzení, existuje také potřeba spát. Někteří lidé mají potřebu spánku větší než jiní, stejně jako mají různí lidé různou potřebu sexu.

Proč je tato teorie zastaralá a nefunkční?

Potřeba spát je genetický daná, stejně jako všechny aktivity (proč tomu tak je vám řeknu za chvíli), ale předtím..

MEQ test nezohleďnoval vůbec individuální charakter zkoumaných osob, což je zcela zásadní pro určení chronotypu. Například ranní typy mají úplně jiný charakter, preference a osobnost než večerní typy.

Tato teorie zcela taky opomenula 10% celkové populace, kterou tvoří insomniaci, tedy ti, kteří mají chronický problém s usínáním, udržením spánku a obvykle spí méně než 6 hodin.

Pokud totiž vezmeme v úvahu další důležité faktory a okolnosti, které lidem pomáhají při usnutí nebo probouzení, jejich potřebu spánku a charakterové vlastnosti, dostaneme další kategorie, které se od uvedených klasických 2 liší.

Navíc lidé jsou SAVCI a ne ptáci, kromě stejného genu se v mnohém savcům svým chováním podobáme a právě proto po letech..

..Vzniknul dokolane přesný a detailní systém 4 Chronotypy

1. DELFÍNI: Skuteční delfíni spí jen jednou polovinou mozku (což je důvod, proč jsou nazývání jednohemisférovými spáči). Druhá polovina mozku je bdělá a ve střehu, soustřeďuje se na plavání a má se na pozoru před nepřáteli. Toto označení se na insomniaky velice hodí; inteligentní spáči, kteří spí lehce a nemají velkou potřebu spánku.

2. LVI: Opravdoví lvi loví ráno a stojí na vrcholu potravního řetězce. Označují se tak optimisté, kteří jsou aktivní zejména ráno a mají střední potřebu spánku.

3. MEDVĚDI: V přírodě jsou medvědi pohodoví tuláci, dobří spáči a loví kdykoliv během dne. Lidé spadající do této skupiny mají rádi legraci, jsou společenští a dávají přednost denním aktivitám před nočními. Mají velkou potřebu spát.

4. VLCI: Skuteční vlci jsou nočními lovci. Toto označení se hodí na nočně orientované extroverty, kteří jsou tvořiví a mají střední potřebu spánku.

Další fakt je, že chronotypy jsou dědičné – závislé především na genu PER3, který je zapsaný ve vaší DNA. Pokud je váš PER3 dlouhý, potřebujete nejméně 7 hodin spánku, abyste fungovali, a máte tendenci vstávat brzy.

Je-li váš PER3 krátký, stačí vám spánku málo a máte tendenci vstávat později.

Proč vůbec existují 4 chronotypy u lidí?

Již od počátku lidského věku byla různorodost chronotypů potřebná k přežití. Každý chronotyp měl svůj význam a podílel se na zajištění bezpečí v tlupě. Biočas musel být různorodý, aby skupina zůstala chráněna celou noc.

Ačkoli už nemusíme stát na stráži u vchodu do jeskyně, naše dědičné struktury se od pravěku příliš nezměnili, stejně tak jako následující struktury:

Delfíni jsou v populaci zastoupeni 10%. Lehcí spáči, kteří se budí při sebemenším zvuku a varují skupinu před nebezpečím.

Lvi tvoří 15 až 20% populace. Vstávají brzy, přebírají ranní službu na stráži a belivě sledují kolem se vyskytující predátory.

Podíl Medvědů je 55% celkové populace. Jejich cyklus se odvíjí od doby, kdy vychází a zapadá Slunce; loví a potkávají se ve dne.

Vlci tvoří 15 až 20% populace. O skupinu se starají během pozdní noci a usínají, kdyř se někteří Lvi začínají probouzet.

Pochopitelně, že tyto 4 typy nemají stejně nastavené biologické hodiny. Například metabolismus Lva je velmi rozdílný od metabolismu Vlka, takže nedává smysl, aby Lev jedl ve stejný čas jako vlk. Každý typ má k udržení dobrého zdravotního styvu a výkonu vlastní chronorytmus a tomu je potřeba, aby odpovídal jejich denní rozvrh aktivit.

Udělejte si kvíz a zjistěte během minuty, jaký jste chronotyp a zlepšete svůj spánek, energii a produktivitu díky dotazníku amerického spánkového doktora Michaela Breuse, Ph.D… Kvíz si můžete udělat ZDARMA tady.